Historie věžních hodin

Historie věžních hodin je stará více než 600 let. První zmínky o nich pocházejí z konce třináctého století, a to z Anglie.

V našich zemích se objevily věžní hodiny patrně již za vlády Karla IV, první doložená zpráva pochází ale až z roku 1410, kdy hodinář Mikuláš z Kadaně zhotovil pro Staroměstskou radnici věžní hodinový stroj, z něhož postupně do konce patnáctého století vznikl Pražský orloj.

Nejstarší zpráva doložená podrobným popisem a nákresy pochází z roku 1364 a jejím autorem je profesor Giovanni de Dondi z italské Padovy. Tento stroj má již všechny prvky klasických věžních hodin s vyjímkou kyvadla. Funkci oscilátoru zde plnil tak zvaný lihýř, což je dvouramené vahadlo se svislou osou otáčení. Takové hodiny měly odchylku od přesného času až několik desítek minut za den.

Velký zlom nastal ve druhé polovině sedmnáctého století, konkretně v roce 1657, kdy holandský fysik Christian Huygens sestrojil první hodiny s kyvadlem. Přesnost se tím zlepšila několikanásobně na pouhé sekundy za den. I když se do nástupu elektroniky v polovině dvacátého století podařilo u mechanických hodin dosáhnout přesnosti lepší než jedna setina sekundy za den, nebylo možno tento pokrok jednoduše a hlavně levně využít při výrobě věžních hodin.

Tyto hodiny většinou pracují ve velmi nepříznivých podmínkách, jako je kolísající teplota a vlhkost vzduchu, prašné prostředí, proměnlivé zatížení stroje a jiné nepříznivé vlivy. Proto se přesnost většiny věžních hodin obvykle pohybovala mezi 10 až 30 sekundami za den. U některých, zvlášť na objednávku vyráběných věžních strojů strojů používajících složitých mechanizmů a vysoce kvalitních materiálů, jako třeba achátů na ložiska, se sice podařilo dosáhnout přesnosti až jedné sekundy za den, ale to byly špičkové parametry, které byly vykoupeny značně zvýšenou cenou stroje.

Právě proto, že většinu věžních hodin bylo třeba denně natahovat, nebyla ani minutová denní odchylka na závadu, protože bylo možno hodiny při natahování denně seřizovat. Navíc koncem devatenáctého a na začátku dvacátého století ještě málokdo vlastnil tak přesné hodinky, aby poznal, že hodiny na věži nejdou úplně přesně. Vše se změnilo s příchodem rozhlasu vysílajícího časové znamení a později i náramkových elektronických hodinek. Pokud se věžní hodiny stále denně natahovaly a seřizovaly, nebyla jejich nepřesnost většinou patrná.

Problémy nastaly až když se tyto hodiny přestavěly na samočinné natahování, protože lidí, kteří byli denně ochotni vystoupit do nejvyšších pater věže bylo stále méně. Pokud se věžní hodiny přestaly seřizovat, pak i desetisekundová denní odchylka činí za měsíc 5 minut, minutová až půl hodiny. Proto se stále více věžních hodin přestavuje na elektronické řízení systému DCF. Tento systém dálkového řízení radiovým signálem zaručuje absolutní přesnost chodu, sám si přestavuje letní a zimní čas a má mnoho dalších výhod.

Při takovéto rekonstrukci je ale samozřejmě původní hodinový stroj vyřazen. Protože se jedná většinou o historicky cennou a hlavně krásnou technickou památku, stále více Městských úřadů si nechává tyto stroje restaurovat a umisťují je ve veřejně přístupných prostorách. Tyto stroje restaurované naší firmou je možno vidět na příklad na radnicích v Táboře, Čelákovicích nebo Doksech.

Naše firma provádí mimo restaurace původního stroje pro výstavní účely ještě úpravu na samočinné natahování, takže stroj je možno vidět v chodu. Zásah do stroje není vůbec patrný, protože celý mechanizmus je umístěn v lanovém bubnu a navíc je celá úprava provedena tak, že stroj lze kdykoliv vrátit do původního stavu.

Dipl. Ing. Ivan Šmerda ml., opravy a modernizace věžních hodin a jiných starožitných mechanizmů, Hodkovice nad Mohelkou.

Nabízíme

Chart
  • 01 Opravy věžních hodin
  • 02 Restaurování věžních hodin
  • 03 Opravy ciferníků
  • 04 Opravy rafijí
  • 05 Bezplatné konzultace

Proč si vybrat nás?

  • Tradice 21 let
  • Přes 200 realizovaných rekonstrukcí
  • Profesionální práce
  • Konzultace zdarma
  • Rychlé jednání
  • Spolehlivost
  • Kvalita